cena je vč. DPH 0% Zobrazená cena je po slevě
Dostupnost: skladem
Počet stran: 440
Překladatel: Anna Hánová
Nakladatelství: Nakladatelství Kalich
Saint-Exupéry
| Parametr | Hodnota |
|---|---|
| Počet stran | 440 |
| Autor | Eric Deschodt |
| Nakladatelství | Nakladatelství Kalich |
| Výtvarník | Viktor Karlík |
| Rok vydání | 2002 |
| Překladatel | Anna Hánová |
| Ukázka | Končí září. Hitler si dělá hlasité nároky na Sudety, přijde Mnichov, zanedlouho bude mít celé Československo. Daladier je nesmírně udiven, s jakým jásotem ho doma vítají; ještě nikdy se mu nedostalo takových ovací jako nyní, když hodil přes palubu stát, u jehož zrodu Francie stála a s nímž byla svázaná všemi možnými typy smluv, uzavřených na důkaz dokonalého přátelství. Všechno, co ve Francii přemýšlí, se ze všech sil snaží vyřešit otázku, kterou opuštění spřáteleného státu vyvolalo: Ustoupili jsme v zájmu míru - válka tedy nebude? Paris-Soir žádá Saint-Exupéryho, aby popsal svoje vlastní pocity z krize. Napíše tři články, čímž se mu jeho dluh vůči těmto novinám zmenší ze sedmi na čtyři. Vyjdou 2., 3. a 4. října pod souhrnným titulkem Mír, nebo válka? První z nich nese název Kdo jsi, válečníku? Položí tak otázku, na niž se nám nedostane odpovědi. Vysvětlení onoho všeobecného tísnivého dotazu v textu chybí. Kdo to je válečník, se nedozvíme. Z článku vysvítá, že je autor vnitřně rozpolcen různými protikladnými úvahami, jež všechny vyplývají z následujícího dvojsečného tvrzení: Válka kvůli Praze by snad byla zachránila přátelství, obětovala by však člověka... Podivné zvažování. Dnes, kdy už skoro čtyřicet let víme, že Saint-Exupéry v tehdy již nevyhnutelné válce zahynul, se nám zdá proti zdravému rozumu, že by takové rozlišování mezi přátelstvím a člověkem mohlo v říjnu 1938 vzejít z jeho pera. Čím je člověk bez přátelství? Jak je možné jedno od druhého oddělit? Jaký zmatek musel tehdy panovat, že si autor tolika úchvatných stránek o bratrství nedovolil toho dne do Paris-Soir napsat, že opuštěním národa, jemuž jsme pomáhali na svět, obětujeme člověka i přátelství najednou a že oběti v Praze nejsou o nic méně lidmi než Francouzi, kteří tak tleskají Daladierovi a přitom ani nevědí, jak vážně jsou teď oslabeni. Když se nám zdálo, že je ohrožen mír, najednou jsme se styděli za válku. A když se zdálo, že jsme války ušetřeni, styděli jsme se za mír, napsal Saint-Exupéry. Copak necítí, že se tu nejedná o skutečnou rovnováhu? Ten stud přece nebyl v obou případech stejný. Jelikož není schopen tento rozpor vyřešit, uchyluje se k požadavku nové řeči, založené na nových pojmech. Všechny potíže lidstva, tvrdí v článku, pocházejí z toho, že si lidé nerozumějí, a proto je nutno vybudovat nové porozumění... To by na to ovšem muselo být dost času. Německé oddíly vstoupí do Prahy a němečtí intelektuálové zdokonalují novou teorii o nadřazenosti jejich rasy. Z těchto tří článků vychází Saint-Exupéry jako člověk, který je zvláštním způsobem neschopen někoho odsoudit. Zvláštním, bohužel. Proč takoví nejsou také jiní? Pro něho je nevinnost trvalým stavem lidského rodu. Krásné výzvy. Z těch čtyřiceti milionů lidí, kteří začali ve válce o rok později umírat, i z těch, co ji přežili, je možná neslyšeli všichni, ale pro všechny to byly výzvy marné. Marnost výzev nezavrhuje jejich autora. Moralistů jsou v literatuře celé zástupy. Nic jiného v ní ani nenajdeme, ale skoro všechno to jsou samí škarohlídi; úzkostí naplněný Saint-Exupéry má ve srovnání s mnoha svými kolegy jednu obrovskou přednost: on ví, že zlo člověka činí nešťastným. |
