Slavnou monografií o lidské komunikaci z roku 1967 se etablovala skupina psychologů a psychiatrů kolem Mental Research Institute v americkém Palo Altu. Knihu lze považovat za základní přehled tzv. komunikační psychoterapie. A tak se již dnes klasickou stala teze „nemůžeme nekomunikovat“ či předpoklad, že klient nemůže být léčen izolovaně, nýbrž jako součást systému, především rodiny. Autoři popisují, jak k patologii přispívají různé komunikační hry a paradoxy, operují s pojmy typu „dvojná vazba“, „digitální a analogová komunikace“, „metajazyk“. Role jazyka ve vztazích je demonstrována na rozboru divadelní hry Kdo se bojí Virginie Woolfové od Edwarda Albeeho. Nechybí propojení komunikační teorie s existenciální filozofií ani její aplikace v psychoterapeutické praxi.