Unikátní kniha rozhovorů papeže Františka a Dominique Woltona, sociologa a odborníka na komunikaci. Ve vší otevřenosti zde spolu hovoří hlava katolické církve a vědec, který se má za agnostika a je obecně řazen k intelektuální levici. Věnují se velkým tématům naší doby: válce a míru, politice a jednotlivým náboženstvím, globalizaci a kulturní rozmanitosti, fundamentalismu a sekularitě, problematice migrace, ekumenismu a mezináboženského dialogu. Své místo mají též otázky rodiny, individuality, jinakosti, důvěry a radosti. Nechybějí však ani papežova osobní vyznání, vzpomínky na dětství, na lásky z mládí, na židovskou psychoanalytičku, k níž před lety docházel. Mezi oběma aktéry se rozvinul opravdový dialog, v němž mohli nejen vyložit svá stanoviska a myšlenky, ale skutečně komunikovat, to znamená sdílet své ideje, přesvědčení, jakož i radosti a starosti.Papež jde ve všech situacích přímo k věci. Jako typický Latinoameričan mluví s velkou bezprostředností a spontánností. „Nejsem profesor, jsem pastýř,“ říká o sobě. A k této své službě dostal dar říkat věty prosté a krátké, ale s působivostí vpravdě velkou.Kniha O společnosti a politice je toho dokladem. Síla těchto rozhovorů tkví v tom, že probíhaly bez jakéhokoli tabu a vycházejí bez cenzury. Metoda, kterou Dominique Wolton zvolil, umožňuje čtenáři lépe poznat, kdo je František, „papež ubohých hříšníků“. A také se v ní zračí dvě konstanty jeho pontifikátu: odpor ke „zkostnatělosti“… a reformátorská odvaha. – Le FigaroKniha vyniká svou přístupností všem… Papež František se nepouští do teologických složitostí; hovoří prostě, říká věci tak, jak jsou. A Dominique Woltonovi, odborníku na komunikaci, se podařilo vytvořit ovzduší blízkosti, díky níž mohou papežova slova znít ke všem. Je to kniha smíření, kniha apelující i plná naděje, ale též kniha, která bere složitost světa a výzvy moderní doby vážně. – Le temps První kniha hovorů s mužem, který vládne kurií a řídí politiku Vatikánu, jež není přeuctivě sestavenou sbírkou výroků, ale plodem skutečného dialogu – i se všemi jeho úskalími. – Le Monde