cena je vč. DPH 0% Zobrazená cena je po slevě
Dostupnost: skladem
Počet stran: 280
Nakladatelství: Nakladatelství Kalich
| Parametr | Hodnota |
|---|---|
| Počet stran | 280 |
| Rok vydání | 2000 |
| Autor | Jan Milič Lochman |
| Ukázka | Ještě o jednom "českém setkávání" ve Spojených státech se musím zmínit. To sice sotva začalo už během našeho amerického roku, zato tento rok o desítiletí přerostlo a nabíralo mimořádné intenzity: setkání s Miloslavem Kohákem a jeho rodinou. Koháka jsem znal, zprvu z doslechu, jako vynikajícího člena Akademické Ymky a výrazného odbojového pracovníka. O něm napsal Václav Černý, který jinak dovedl rozdávat špičky na všechny strany, ve svém "Pláči koruny české" bezvýhradně pozitivní slova případné charakteristiky: "Tento prostý, věcný, odvážný a přímo a jasně myslící člověk byl nejlepší organizační spiritus movens, kterého ve svém průběhu Ústřední výbor odboje domácího měl: za střídmou skromností jeho vnějších projevů bylo cítit citovou vroucnost, opravdový entusiasmus vůle." Za tento zápas platil Miloslav i se svou rodinou draze: byl po léta vězněn v Praze a v koncentračním táboře Mauthausen vězněna i jeho žena Zdislava. Ještě před svou americkou profesurou jsem se s ním poprvé setkal v cizině (doma jsem jej znal jen "na dálku", při konferencích Akademické Ymky) na sklonku padesátých let a to společně s přítelem J. B. Součkem. Ten si při svých cestách učinil tajným pravidlem setkávat se podle možnosti s přáteli v exilu, především právě s Kohákem a Odložilíkem. Když se nám podařilo vyjet spolu, bral mne na tato setkání.. Pokračoval jsem v této tradici i později - hlavně pak za svých amerických pobytů. Nebylo snad americké cesty, abych se nestavil u Koháků. Nikdy nezapomenu na tu dlouhou řadu intenzivních, přátelských setkání v jejich útulném domě v Hansonu (u Bostonu), z nichž se později stala setkání rodinná: laskavá paní Zdislava a občas i syn a můj kolega Erazim, Eliška a my dva s Miloslavem. Neznám mnoho lidí, kteří by si dovedli po celý dlouhý život plný zvratů uchovat duchovní a občanskou svobodu proti všem pokušením laciné přizpůsobivosti či sektářské stranickosti, ať zprava či zleva, jako Miloslav Kohák. Tak se mně stal nad jiné věrohodným příkladem pokusu o život v pravdě a svobodě - křesťanské i politické. Jaká to byla radost, když jsme se s ním mohli po mnohých setkáních v cizině nakonec shledat po roce 1989 i doma! Bylo to shodou okolností u profesorky Komárkové v Brně. To byli pro mne dva z nejvzácnějších českých lidí. Jak se dařilo v USA mé rodině? I pro ně všechny byl ten pobyt na kampusu Union Seminary velmi šťastnou dobou, i když, hlavně pro Věru, úkol osvojit si co možná dokonalou angličtinu byl při všech jiných předmětech, jež musela zvládat, nadmíru obtížný. Vzpomínám, jak to na mne dolehlo, když jsem ji vedl poprvé do (řeholní anglikánské) školy a při vycházení ze třídy se na ni ještě ohlédl, jak usedla v houfu dívek a to bez znalosti vyučovacího jazyka; sevřelo se mi srdce - do čeho ty děti vleču? Ale rychle se to měnilo - na konci roku patřila k nejlepším ve třídě. Významnou pomocí bylo ovšem pro manželku i pro děti ovzduší v Seminary. To bylo - na rozdíl od evropských možností a tradic - velmi otevřené a laskavé společenství nejen studentů a učitelů, nýbrž celých rodin, se spoustou zařízení právě pro děti. Toho naše děti plně využívaly a Eliška našla řadu přátel mezi ženami kolegů a studentů, nadto i v přilehlém sboru Riverside Church. To bylo důležité především v druhé části mého newyorského roku, když jsem měl za úkol přednášet v pověření Union Seminary na spřátelených univerzitách a seminářích v USA, a dokonce, jen "odskokem", také v Kanadě a v Mexiku. Tehdy žila rodina beze mne, ale chvála Bohu ne o samotě: právě ve společenství Union Seminary. (z kapitoly Americké intermezzo) |
| Nakladatelství | Nakladatelství Kalich |
| Výtvarník | Josef Karhan |
