Antologie přináší výběr z německé dvorské lyriky vrcholného středověku v moderním českém přebásnění.

V předmluvě autorka osvětluje tento žánr z hlediska terminologického. Pojmem „minne“ středověký rytíř označoval svůj cit ke krásné dámě, idealizovanému objektu jeho milostné obraznosti. Většina písní minnesangu, obřadního zpěvu „minne“ k vytoužené osobě, představuje ženu jako nositelku křesťanských ctností, k níž je rytíř nesmírně přitahován a jíž je zavázán věrností. Dodnes nevíme, jak a nakolik ve své době minnesang ovlivňoval reálné vztahy mezi mužem a ženou, bezpochyby existovaly i prozaičtější představy o lásce. Stejně tak zůstává nejasné, zda minnesänger oslavoval svým zpěvem pouze manželku svého pána coby vdanou ženu, nebo zda adresátkami jeho písní byly i ženy svobodné, zda jeho písně odrážely dvorskou realitu, nebo převažovala fikce. Faktem zůstává, že postupy minnesangu zůstaly živé i v následujících obdobích, připomeňme např. Dantovu Beatrici nebo Petrarcovu Lauru.

Výbor je uspořádán chronologicky podle jednotlivých fází vývoje minnesangu, přičemž každé období reprezentují ukázky z tvorby jeho vrcholných představitelů:

• raný minessang: Ten z Kürenberku, Der Burggraf von Regensburg, Der Burggraf von Rietenburg, Meinloh ze Sevelingen, Dietmar z Aistu;

• tzv. porýnský minnesang: Friedrich z Hausen, Heinrich z Veldeke, Rudolf z Fenis;

• klasický minnesang: Wolfram z Eschenbachu, Heinrich z Morungen, Reinmar z Hagenau, Walther z Vogelweide, Otto z Botenlauben;

• pozdní minnesang: Gottfried z Neifen, Heinrich z Míšně (Frauenlob), Wizlaw z Rujany, Mnich salcburský, Eberhard z Cersne.

Kniha je doplněna překladatelskou (ediční) poznámkou, životopisnými medailony jednotlivých autorů a komentáři k přebásněným textům.