Kutnohorský kodex (konec 16. století, dnes Národní muzeum – České muzeum hudby, sign. AZ 33) představuje v českém kontextu výjimečný hudební pramen, neboť je zde ve formě sborové knihy zachyceno jedenáct hlasově kompletních polyfonních mešních ordinárií (pro 5-8 hlasů), jejichž autoři pocházejí v převážné většině z okruhu kapely císaře Rudolfa II. (Philippe de Monte, Carl Luython, Philipp Schöndorff, Giorgio Flori, Jacob Regnart, Giulio Belli). Některé z kompozic jsou zde dochovány unikátně. Kodex daroval kostelu sv. Jakuba Většího v Kutné Hoře významný kutnohorský měšťan Zikmund Kozel z Rýzntálu (cca 1548-1598). Kutnohorský kodex hraje v bližším poznání hudebního života české renesance důležitou roli. Svědčí nejen o vztahu hudební kultury českých měst a panovnického dvora, nýbrž i o ambicích a významu měšťanského mecenátu, který alespoň z muzikologického hlediska zůstává dosud málo zpracován.

Předkládaná kompletní kritická edice chce zpřístupnit kodex dalšímu výzkumu. To však není jejím jediným cílem. Snahou editora bylo také přispět k tomu, aby svědectví vydávané Kutnohorským kodexem nebylo pouze němé, ale aby odhalilo zvukovou krásu, stylovou rozmanitost a kompoziční mistrovství jednotlivých skladeb, kterými po více než čtyřech staletích stojí za to rozeznívat chrámové lodě a koncertní síně.