Dokumenty dokládají normalizační kroky církevní administrativy i petiční aktivity a obranné kroky členů ČCE, kteří se odmítli přizpůsobit církevnímu i státně správnímu tlaku. Dokumenty a kající dopisy potvrzují, že církev byla rozštěpena a totalitnímu režimu v zásadních věcech ustoupila. Autoři otevírají „pod koberec zametané kontroverzní téma ČCE a StB. Synody měly být i podanou rukou členům církve, aby se orientovali v potemnělé době, jak se to dařilo, ukazuje studie Synody 1973–1990, studie Hledání ducha svobody 1968–1977, taktéž Postup režimu vůči CČE v letech normalizace, a také ČCE – vztahy mezinárodně ekumenické. O oprávněnosti duchovního zápasu, který byl v církvi tvrdě kritizován, se zabývá studie Českobratrská spravedlnost. Medailony odkazují na osoby, které se účastnily zápasu o presbyterně-synodní zřízení. Publikace nabízí vhled do obtížného zápasu, v němž ČCE získala šrámy a byla hodně pochroumaná, ale také rysy důvěryhodnosti, solidarity.